Ohlasy absolventů kurzů a zdravotní úspěchy jednotlivců
|
Zapsáno
5.9.2021 Paní Janě Č. byly v 18 letech odstraněny obě patrové mandle viz Lékařská zpráva ze dne 23. 08. 2021. Paní Jana nám napsala následující mail: Dobrý den, posílám poděkování na přivedení k učení pana Petrova. Po třech měsících každodenní "práce", se mi podařilo "vypěstovat" si krční mandle, které mi byly vyoperovány v mých 18 letech. Nyní se chystám na výrobu slepého střeva /krčních mandlí/, které mi rovněž chybí :-D Bez vašeho IMPULZU, by mě to ani nenapadlo. DĚKUJI. Přeji krásný den Jana Č. Návod jsem našla v knihách právě pana Petrova, nebyla jsem na kurzu...mám namluvenou obnovu orgánu pomocí léčivých čísel a vizualizace :-).
|
|
Hallux valgus (vbočený palec) - Zapsáno 21.3.2021 V posledním roce mě vbočení palce na pravé noze nutilo k přemýšlení, které z bioinformačních technologií zvolit k nápravě. Kloub byl vyboulený, palec směřoval k 1 hodině. Ostatní prsty na noze se zvýšenou zátěží začaly formovat do kladívkového tvaru, jehož důsledkem byly otlaky na kloubech prstů od ukazováčku k prsteníčku. Obě klenby nohy se také začaly lišit od zdravé nohy. Boty jsem si už nějaký čas vybírala podle pravé nohy a často jsem je měnila, aby netrpěl kotník, protože byly brzy jednostranně sešlapané. Když jsem se snažila oddalovat prsty od sebe tahem po podložce, palec se okamžitě nadzvedával od podlahy směrem kolmo vzhůru a další prsty táhl za sebou. Až v této poloze se palec dařilo lehce oddálit od ukazováčku. Dne 10.3.2021 jsme při středečním online setkání pracovali s Capelným paprskem. Během čtení textu jsem zřetelně zaslechla, že paprsek pracuje s klouby. Hlavou mi bleskla myšlenka: „Palec“. Následovala velmi silná, pronikavá a dlouhotrvající bolest v pravém kotníku. Takovou bolest jsem opravdu nečekala a v daném okamžiku jsem ani nerozuměla, proč směřovala do kotníku. Pochopila jsem až za pár dní, když jsem se podívala na bosé nohy. Palec pravé nohy směřoval ke 12 hodině a vyboulený kloub zmizel. Hned jsem zkusila odtáhnout prsty od sebe – všechny prsty zůstaly na podložce a mezery mezi prsty byly stejné, jako mezery na druhé, zdravé noze. Kladívkové prsty se uvolnily, jen stopy po otlačených kloubech zatím zůstaly. Také mi došlo, že ať už byl na počátku problém s osou palce nebo kotníku, jedno zákonitě ovlivňovalo druhé. Celé chodidlo si nyní musí zvykat na nové rozložení hmotnosti, kterou celý den nosí, a večer to v chodidle trochu cítím. P.S. Až posléze jsem zjistila, že o kloubech v textu ani v nahrávce není zmínka a že ta informace přišla odjinud J Děkuji Šárka M. |
|
22.12.2015 Prasklý ušní bubínek (kolega zranil Petra M. při tréninku) Doporučené technologie: odpuštění kolegovi dle N. Zolotarevové, zlatavá sférka s číselným kódem ušního bubínku dle Grabového, vizualizace zaceleného bubínku. Mail 23.12.2015: Dobrý den, opravdu nechápu, ale ráno jsem byl u ušního a ten bubínek se zahojil. Je tam sice ještě zánět, který se dá přeléčit kapkami a antibiotiky, ale bubínek sám je na svém místě a skoro dohojený. Přes noc !!! Nemám slov. Děkuju nejvíc na světě. Hezké svátky, hezký život přeji. Petr M. |
|
Simona - neoperovatelný onkologický nádor v mozkovém kmeni (lékařské zprávy lze uvidět kliknutím na datum vyšetření) mail ze dne 2.11.2015 Potíže začaly před rokem, nespecifické neurologické potíže, světloplachost, bolest hlavy za očima, zhoršené vidění, ale pouze subjektivně, optik zhoršení zraku nenaměřil. Po 1. lumbální punkci byla vyloučena borelióza. Dala jsem se v nemocnici "dohromady", tedy po zklidnění obtíží jsem byla propuštěna, byť jsem měla dny na kapačkách, kdy jsem jakoby vůbec nevnímala, byla jsem jakoby mimo sebe. Následoval 3měsíční postpunkčí syndrom. Udělali mi CT a EEg, zpětně mi lékaři řekli, že se v tom srpnu 2014 začaly objevovat náznaky na kmeni, že se "něco" děje, ale nález byl hodnocen jako bez patologie. Na jaře jsem byla znovu hospitalizovaná, měla jsem jakoby akutní zánět močového měchýře, veliké bolesti, ale druhý den na rentgenu nebylo po zánětu ani stopy. Pustili mě zase po kapačkách domů, ale za 3 dny jsem byla zpět v nemocnici, tentokrát na neurologii, kvůli dalším neurologickým potížím opět na kapačky, Dvě magnetické rezonance (MR), jedna páteře a druhá mozku. Na MR mozku nalezeno ložisko o velikosti cca 1cm x 0,5 x 0,6cm. První možná diagnóza - ložisko roztroušené sklerózy. Následovala další lumbální punkce, tentokrát již bez následných obtíží. Nalezli hraniční hodnoty pro potvrzení roztroušené sklerózy, další varianta prodělaná mozková mrtvice, a dále rakovina. To mi řekli do telefonu s tím, že za 3 měsíce jdu na další MR. Ta byla 29.září, zde nalezeno ložisko, které se zvětšilo na cca 11,5 x 7,5 x 6mm na mozkovém kmeni. Diagnostikováno jako low grade gliom s progresí. Toto potvrzeno na neuroonkologickém konziliu profesora Beneše. Měla následovat kontrolní MR přesně po měsíci. A pak to nastalo, nejdříve šok, slzy, strach. V té době jsem měla obtíže takové, že se mi špatně chodilo, podklesávala mi pravá noha a třásly se mi ruce, rozostřené vidění a velká únava. Informace o nádoru mi stav zhoršila, byla jsem jako v mlze, úplně slabá. Došlo mi, že takto to nejde, že pro svoje děti a lásku, kterou k nim cítím, tu chci zůstat. Požádala jsem manžele T., zda by mi na cestě pomohli, protože jsem jen absolvovala jednu návštěvu u léčitelky, a cítila jsem, že je to věc, kterou musím zvládnout já, že ji za mě nikdo nevyřeší. Jsem manažerka, mám vlastní firmu, z praxe vím, že věci se dějí, pokud do nich vložíme vlastní energii, že to za nás nikdo neudělá. Manžele T. mi řekli, že bude seminář s Iljou, plně jsem jim věřila a byť jsem o bioinformačních technologiích ve středu před seminářem slyšela poprvé v životě, s vírou jsem se na něj vydala. V té době jsem již onemocnění vnímala jako dar, radovala jsem se z každého rána, slunce, úsměvu i pláče dětí... Ten pocit bych později chtěla popsat hlouběji. Po cestě do Brna jsem se cítila opravdu šťastná, ale začaly se u mne objevovat veliké bolesti hlavy. Za levým uchem a okem, dále jakoby mi v hlavě rostla druhá hlava, analgetika nezabírala, případně jen na 2 hodiny. Je důležité také říci, že jsem úplně změnila životosprávu. Zcela opustila konzumaci masa, začala jsem se orientovat na živou stravu, občas ryba na olivovém oleji, cizrna, rýže..... Přijela jsem na seminář, T. mne přivítali a tobě Libuško řekli o mé diagnoze. Od rána mě velmi bolela hlava, byla jsem na omdlení, těžko jsem se koncentrovala na výklad, ale cítila jsem velikou důvěru v tebe a cítila jsem též pokoru před Iljou. Prožitky během semináře byly takové, že koncentrace se mi nedařily, spíš jsem se nacházela v meditativním stavu jakéhosi přijímání. Těžko vysvětlit. Když jste začali po sdělení mojí diagnozy s koncentracemi na mě, bolest hlavy postupně otupěla, několikrát jsem cítila, jakoby mi někdo trhal hlavou doprava, dost silně, fyzicky mi také hlava takto škubala a dále jakoby mě někdo tahal za hlavu vzhůru. Cítila jsem pokoru a vděčnost a zároveň stud, že na mě takto pracujete a já nemohu nabídnout nic, jen pasivně s velikou vděčností přijímat. Iljovu koncentraci jsem vnímala intenzivně, ale spíše pocitově a stále jsem k němu vysílala slova díků, nejdříve hlavně za své děti a pak mi došlo, že konečně také za sebe a pro sebe je také třeba děkovat, že i já jsem důležitá. Druhý den jsem se cítila velmi klidná, začala jsem vnímat a vstřebávat učení, jako bych byla na přednášce na vysoké škole. Koncentraci na sebe jsem vnímala stejně intenzivně, mě se vizualizoval pouze nádor ve formě černé změti trnů a tunel, kterým k tomu nádoru pluji. Při odchodu jsem přes tebe Libuško Iljovi jako ve snách vyjádřila díky, poprosila, kterou koncentraci mám trénovat, on mi poradil odvod nádorových buněk přes kružnice a řekl, že musím pracovat já. Cítila jsem, s jakou naléhavostí mi to říkal, abych to opravdu pochopila. Poté jsem odjela domů, tam jsem se velmi těšila na děti a byla jsem velmi odhodlaná pokračovat v započaté cestě. Gábinka mi pomohla přepracovat tu koncentraci na odvod nádorové buňky vč. obrázku, to mi moc pomohlo, jsem spíše technický typ a hned to ráno, co mi to přišlo, jsem se po moxování pustila do koncentrace. Zcela ponořená do "studia", po částech jsem se koncentrovala na jednotlivé úkony (do té doby jsem vizualizovala jen jakoby po částech, z toho co jsem si zažila na semináři). Téměř okamžitě přišlo to, co jste mi vysvětlili jako epileptoidní krizi. Nebudu to tu znovu popisovat, ale bylo to velmi bolestivé a silné. Poté jsem do koncentrace dokázala proniknout znovu, ale už to nešlo a usnula jsem vyčerpáním. Následné koncentrace v následujících dnech toho týdne již nebyly nikdy s tak silným fyzickým prožitkem, o to byly duchovnější. Dávaly mě návody na to, co si v sobě mám vyřešit, ukazovaly procesy, které vedly k onemocnění, dávaly otázky a zároveň odpovídaly. Bez negativního hodnocení, jen jakoby fakticky hodnotících. Viz embryo, sebeláska, pokora, naslouchání druhým, vše je, jak má být.... Opravdu jsem se ponořila do sebe a po odpoledních do péče o děti. Cítila jsem ale každým dnem, jak mi odchází síly. Čas se jakoby zpomalil, vše bylo intenzivní i bolest, kterou jsem cítila. Byla jsem velmi unavená, hodně jsem spala. Ve spánku jsem asi 2x cítila, že na mě někdo pracuje, viděla jsem stále bílostříbřité světlo, často mě po krátké koncentraci provázel světelný bod. Tuto část posledních dní před kontrolní MR bych ještě ráda popsala detailněji, cítila jsem velkou pokoru k životu a štěstí. Přijala jsem, že ať to bude jak to bude, bude to v pořádku. Viděla jsem jednou sebe, jak moje mysl odchází do toho bílostříbřitého světla. Ležela jsem bez hnutí, cítila jsem, že jsem v lásce, hlava se mi úplně zakláněla a jakoby vytahovala z krku, ale kolem mě bylo světlo a láska, byť jsem měla zavřené oči. O víkendu odezněla bolest hlavy, byla jsem s dětmi v lese, na obědě, bylo mi vážně výborně. V pondělí 26.10.2015 mi ráno udělali kontrolní MR ve vojenské nemocnici v Praze. Prof. Beneš měl oba snímky na monitoru počítače, snímky dělil na den přesně jeden měsíc. Vlevo svítilo bíle ložisko v pravé části mozkového kmene, vpravo nebylo nic. Profesor Beneš to komentoval tak, že pokud by viděl jen dnešní snímek, jsem zcela zdravý člověk. Na snímku před měsícem je jasný gliom kmene, který by ale dle umístění neumožnoval život v takové kvalitě, v jaké jsem před něj předstoupila. Doslova řekl, že bychom již spolu tady takto v klidu nekomunikovali. Řekl, že tomu nerozumí, znovu probral předchozí nálezy, přehodnotil diagnozu na lézi neznámého původu a objednal mě na další MR dne 18. února 2016, pokud nedojde ke zhoršení potíží. O tři dny později mě volali z protonového centra, kde jsem se měla nechat ozařovat, pokud by to umístění gliomu umožňovalo, že léčení bylo pozastaveno, další je možné při případné progresi gliomu. Vše teprve zpracovávám, vidím to jako veliký zázrak, všechny ty prožitky, bolesti, informace, které ke mě chodily. Radiolog řekl, že diagnóza byla stanovena dobře, ale že gliom tam nikdy nebyl. Totéž si myslí i část mé rodiny, tedy, že jsem byla vždy zdravá. Já cítím vděčnost, nyní chci pokračovat v koncentracích, hlava mne stále bolí, ale ostatní potíže ustupují, mám mírnou inkontineci, která se sem tam v posledním roce objevovala. Cítím ještě velkou únavu, ale raduji se z daru života. Ráda bych celou tu událost sama pro sebe zpracovala, chce to čas, protože věci popisované se udály během jednoho velmi nahuštěného měsíce. Můj díky patří opravdu všem, vaší lásce, otevřenosti a pomoci bez zbytečných dotazů. Doufám, že najdu způsob, jak toto pozitivní, co mi přišlo do života, přetvořit v pozitivní činy. Děkuji Iljovi, byl velkým učitelem a průvodcem, začínám cítit, že bych si ráda vyžádala též snímky z jednotlivých MR a nálezy. Potřebuji k tomu ale ještě čas a více sil. Děkuji za dar života. Libuško, poprosím, pošli mail, či jeho upravenou verzi komukoliv chceš, toto je pokorné poděkování přímo od srdce. Ani jsem to po sobě nečetla, jde to přímo ze mě. Jakkoliv text uprav, aby byl srozumitelný, je to psáno tak ,jak to cítím já. Přelož prosím jen to, co uznáš za vhodné, máš moji plnou důvěru. S láskou, úctou a pokorou S.
mail ze dne 6.11.2015 Dějí se ale zvláštní věci, dostávám se chvílemi do stavu bezpodmínečné radosti, v noci se mi zdají sny ve vizualizacích, dost zvláštní, jakoby někdo po části snu vypnul program ve staré televizi, zrní mi před očima, velmi intenzivně a pak většinou přijde nějaký zvláštní obraz, jen na chvíli, jako z mlhy vystupující budoucnost. Vždy to ještě vědomě utnu, zastavím a probudím se, protože na to nejsem připravená, ale je to tak fascinující. Ty jednotlivé sny vím, že řeší věci z minulosti, nevyřčené záležitosti, problémy apod. Ráno si je ale zatím nepamatuji, v noci ale vím, že ze mne spadnul další okov.
mail ze dne 21.12.2015 Milá Libuško a Petře, velmi Vás zdravím v čase předvánočním, pro mne tak krásným a radostným... A to též díky vám oběma. V minulých dnech jsem ve zdraví oslavila svoje 35. narozeniny a poté i svátek. Velmi jsem na vás myslela, jak jste mi nezištně pomohli. A že též díky vám jsem mohla narozeniny oslavit v kruhu svých blízkých. Často mne napadne, jak jinak mohly všechny tyto události vypadat.... Děkuji za vše a krásné svátky Simona s rodinou |
|
26.1.2015 Petra útvar v prsu a na vaječníku Zapsala Libuše Bělousová |
|
23.9.2014 Paní s lupénkou trvající 37 let. Fotky kolen před a po použití technologií. |
|
23.9.2014 Skolióza Vnučka
měla skoliózu páteře přes dva centimetry (ortoped uvažoval o
nošení korzetu) – babička s vědomím rodičů použila
technologii sférek na konečcích prstů („vodníček“)
s pohledem na fotografii vnučky denně 20 minut po dobu tří
měsíců. |
|
27.6.2014 Chtěla bych Vám Libuško a Petře moc poděkovat za zrealizování seminářů bioinformačních technologií. Tutu
metodu jsem na vlastním těle vyzkoušela už několikrát a vždy
s pozitivním výsledkem. Získala jsem tak cenné osobní
zkušenosti. V roce 1996 jsem podstoupila vyoperování cysty
na pravém vaječníku. Při operaci mi byl spolu s cystou
odstraněn i pravý vaječník. V březnu 2014 jsem byla na
pravidelné gynekologické kontrole a při sono vyšetření paní
doktorka zjistila, že oba vaječníky jsou zcela funkční a v
pořádku. Na obnově pravého vaječníku jsem pomocí biotechnologií
pracovala od listopadu 2013 do ledna 2014. Alena. P., praktik TČM |
|
9.6.2014 Dagmar z Prešova nám poslala dokument, který ukazuje na potřebu vzájemné spolupráce mezi Čechy a Slováky. |
|
28.4.2014 Byla u nás paní, která měla na
tváři ekzém v hrozném stavu a byla ochotna zkusit
cokoliv. Zapsala Libuše Bělousová a Petr Bělousov |
|
26.4.2014 Milá Libuško a Petře, Dnes jsem dočetla knihu. Je přeložená krásným a srozumitelným jazykem, před kterým se opravdu skláním. Zaslala Hanka Ch. |
|
14.4.2014 Ahoj Libuško, Zaslal Mira |
|
28.2.2014 Že dovede paní Natálie na člověka hluboce zapůsobit, víme všichni, kdo jsme její kursy absolvovali.Cvičím pravidelně, s nadšením, s většími či menšími úspěchy. Co však považuji téměř za zázrak je hojení ran. Jedná se o tu technologii, kdy se vrátíme před událost a změníme situaci.Řezná rána na prstě se rychle stáhla, třetí den jen červený flíček. A to jsem prst stále máčela, protože zrovna nebylo vyhnutí. Jizva téměř neviditelná. Ten, kdo to nezažije a nezná Natálii neuvěří. Stejně tak si pomohl manžel s bolavým kolenem. Hodně úspěchů Vám přeje Dobroslava |
|
27. 12. 2013 Pak mám druhý, kde jsem použila
pouze tyto dvě stejné technologie přesně podle postupu (nic svého
navíc) u kamarádky se zánětem nervů vedoucích od hrudní páteře,
kdy nezabíraly ani po týdnu kapačky - po jednom působení se poprvé
v klidu vyspala a bolest se uvolnila tak o 50 %. Samozřejmě jsem
jí to vysvětlila (ona je hodně takto naladěná) a až přijede ze
zahraničí, ještě jí k tomu něco naučím. Napsala Gabriela |
|
12. 12. 2013 |
|
1. 12. 2013 S pozdravem O. |
|
14. 11. 2013 Liba |
|
20. 9. 2013 |